článek z vydání č. 03 ze dne 17.2.2010
Důležitá při půjčování peněz není cena, ale možná sankce
Hovoříme se zástupcem společnosti Člověk v tísní Danielem Hůlem
Statistiky hovoří o tom, že se dluhy stávají každodenní součástí života stále většího počtu našich spoluobčanů. Čím to, že je mnozí z nás berou na lehkou váhu a nepovažují za odstrašující predátorské úvěrování a všelijaké nekalé praktiky při půjčování peněz? Jak to s poskytováním úvěrů fyzickým osobám v České republice vypadá, o tom jsme hovořili se zástupcem společnosti Člověk v tísni Danielem Hůlem.
* Člověk v tísni je většinou spojován se zahraničními aktivitami nebo s romskou problematikou. Proč se zbývá i dluhy a dlužníky?
Od roku 1999 fungují programy sociální integrace, které se zabývají problematikou sociálně vyloučených osob na území České republiky a na Slovensku, většinou se jedná o Romy. S problémy, se kterými se dnes potýká velká část společnosti, se potýkají tito lidé již značně dlouho. Jsou to dluhy, finanční nestabilita a z toho plynoucí prohlubování zadlužení. Dluhovým poradenstvím se v praxi zabýváme a nějakým způsobem se na to snažíme upozorňovat poměrně dlouhou dobu. Loni jsme zvolili trochu skandálnější strategii, kdy jsme začali jmenovat jednotlivé společnosti, které úvěry poskytují.
* Podle odhadů Češi již dluží 972 miliard korun. Je to hodně nebo málo?
Když to vezmeme z makroekonomického hlediska, tak určitě dlužíme méně, než v západních zemích. Druhá věc je, že velká část těchto dluhů jsou hypotéky, tedy jakoby úplně jiný typ úvěrů, které jsou zajištěny. Takže to není ten problém. Paradoxně však i menší objem představuje daleko větší riziko.
* Jak rozeznat seriózní půjčku od neseriozní a lichvářské?
Snažíme se, a jdeme tím trochu proti proudu, zdůrazňovat, že to, co většina lidí považuje za hlavní kritérium, což je cena produktu, my považujeme za okrajové. Kdybych si vzal úvěr, tak je velmi důležité se dívat na to, co se stane v situaci, když přestanu být schopen splácet.. Je třeba na chvíli zapomenout na jeho cenu, která se u většiny společností tak výrazně neliší. Velmi snadno nás nízká cena může svést k produktu, který pak může být velmi třaskavý.
* Někteří poskytovatelé úvěrů neprofitují ani tak z poskytování spotřebitelských úvěrů, ale spíše z toho, když spotřebitel řádně svůj dluh nesplácí. Tomu jsou pak přizpůsobeny také úvěrové podmínky těchto podnikatelů. Co s tím?
Jsou čtyři základní strategie půjčování peněz. První strategii uplatňují banky. Půjčují omezeným skupinám, to znamená co nejméně rizikovým klientům a ověřují jejich bonitu. Když se podíváte na smluvní podmínky bank, tak jsou napsány velkým písmem, krátké a čitelné. Pak máme firmy, které mají obdobně srozumitelné smluvní podmínky jako banky a ty půjčují naopak velmi rizikovým klientům. U nich si většinou vzdělaný člověk se zaměstnáním nepůjčí, protože ví, že je to nevýhodné. Pak je tady třetí byznys model a to jsou firmy, které půjčují jak bonitním, tak nebonitním klientům, ale musí se nějakým způsobem pojistit pro případ, když budou vymáhat pohledávku. Aby mohly konkurovat bankám, tak cena jejich produktu je relativně nízká, ale ve svých podmínkách mají ukrytu spoustu sankcí, kterými budou výpadek svého klienta kompenzovat. To je ještě relativně solidní byznys model. Pak máme čtvrtý byznys model, kdy cílem je půjčit co nejméně peněz, vytvořit rychle dlužníka a potom zvyšovat kapitál a vysávat" ho donekonečna. Můj známý, který je ekonom a učí v Chicagu na univerzitě, přišel se zajímavým nápadem. V USA když si pronajímáte byt, tak existuje standardní obecní nájemní smlouva. Pokud by nějaká nezávislá instituce přišla s nějakým standardními smluvními podmínkami a ty společnosti by mezi sebou konkurovaly cenou a různými jinými věcmi, ale jinak by využívaly standardní smluvní podmínky, tak to si myslím by mohla být jedna z cest, jak zlepšit stávající praxi. A ten, kdo by nevyužíval tyto standardní smluvní podmínky, by byl určitě podezřelý.
* Hodně jste se zabývali nebankovním sektorem. Dnes se již některé nebankovní společnosti chovají solidněji, než některé banky. Sledujete i bankovní sektor?
Banky dnes stále ještě oslovujeme. V březnu bude na toto téma tisková konference. Pro nás je zvlášť zajímavé, že v oblasti uplatňování roční procentní sazby nákladů (RPSN) nepodléhají dozoru České obchodní inspekce. Výsledkem je džungle.
* Jak by se měli lidé bránit? Jde zejména o složité vypočítávání RPSN i třeba podivné rozhodčí doložky. Můžete uvést příklady z praxe jak jim pomáháte?
Na základě průzkumu v bankovním sektoru jsme přikročili k tomu, že sbíráme podklady u našich klientů. Již máme připraveno několik materiálů k podání žaloby a budeme banky žalovat za nesprávné uplatňování sazby RPSN. Výhodou je, že když nám soud dá zapravdu, tak banka má nárok pouze na roční úrokovou sazbu ve výši reposazby České národní banky. Najednou z toho reálného pětadvacetiprocentního úroku se dostanou na jedno nebo dvě procenta. Pokud jde o rozhodčí doložky, tak striktně radíme klientům u firmy, která má rozhodčí doložku, si nepůjčovat. Některé společnosti, které ji měly, ji již zrušily. Také jsme uspěli s jedním soudním sporem v Brně, kdy jsme napadli využívání institutu rozhodčí doložky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Trval dva roky. Stejně jako u RPSN dáváme dohromady podklady a budeme podávat žaloby na uplatňování rozhodčí doložky.
* Existují i takzvaní černí lichváři, kteří půjčí často i lidem, o kterých předem vědí, že se jinak k penězům nedostanou. Když přijde na splacení dluhu, klidně jim kvůli sto tisícům vezmou i střechu nad hlavou. Jak postupovat proti nim?
Těch je strašně moc. Jsou to buď malé firmy, nebo osoby, které půjčují bez jakýkoliv regulí. S nimi máme samozřejmě bohatou zkušenost, protože se hojně vyskytují v lokalitách, ve kterých působíme. Když si člověk převede sazbu RPSN, to znamená za kolik oni půjčují, tak je to i 30 tisíc procent RPSN. (Pokračování na s. 3) Důležitá při půjčování peněz není cena, ale možná sankce
(Pokračování ze s. 1) Ve středověku bylo za lichvu považováno půjčování peněz na úrok, dnes je půjčování peněz na úrok standardní byznys. Je proto důležité posunout hranici vnímání lichvy. Samotné půjčovaní na 60 procent RPSN není v žádném případě lichva, pokud jsou nastaveny férové podmínky mezi oběma stranami. Lichva se dnes pohybuje úplně někde jinde a je to velmi nebezpečné.
* Jde, jak říkáte, o predátorské úvěrování?
V souvislosti s predátorským úvěrováním hodnotíme serióznější společnosti, které mají smluvní podmínky na internetu. To znamená, že všechno si klient může zjistit předem. Jde o poměrně úzký segment - o 12 až 15 větších společností. To znamená, že posuzujeme ty nejsolidnější. Pak jsou tady desítky, možná, že stovky lichvářů, kterými se vůbec nezabýváme, protože nemáme žádné vodítko. Mění právní subjektivitu, nejsou na internetu.
* Člověk v tísni stanovil vedle Indexu predátorského úvěrování i Kodex etického úvěrování. Co obsahuje?
Kodex byl společným dílem naší organizace a Sdružení obrany spotřebitelů. Bohužel se ho žádná banka ani společnost nechytla. Tím, že se to nestalo, je to tak trochu mrtvý dokument. Přemýšlíme jakým způsobem ho oživit. Uvažujeme například o vzorových smluvních podmínkách, kterými by věřitelé ve své podstatě jenom v jiné formě aplikovali náš kodex. To znamená, že ten, který by aplikoval naše smluvní podmínky, by splňoval standard toho kodexu.
* Problémy s lichvou v krizi narůstají a zasahují především regiony s vysokou nezaměstnaností. V legislativním procesu jsou nyní dvě novely zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (321/2001 Sb.). První OE poslanecká novela - je v současné době v Poslanecké sněmovně. Návrh si bere za vzor takzvaný slovenský model, který stanovuje strop RPSN a zrušení rozhodčí doložky. Můžete tento návrh okomentovat?
Vyjádřil bych se ke třem oblastem. Dvě oblasti velmi vítám a jednu velmi odmítám. První oblast se týká stanovení stropu na sankce. Jde o maximálně možný objem sankcí, který může věřitel dlužníkovi vyměřit. Odvíjí se od jistiny, od toho, co mu půjčí. Strop je stanoven na jeden a půl násobek, což si myslím, že je relevantní. Do značné míry věřiteli zajistí pokrytí nákladů s půjčkou spojených a zároveň to zabrání zneužití. Když půjčí například 30 tisíc korun, tak maximálně na sankcích může věřitel chtít 45 tisíc korun. To je podle mne skvělé, v zahraničí to tak funguje. Je to jeden ze základů, aby se omezily takzvané zadlužovací strategie, kdy si půjčíte pět tisíc korun a pak věřitel na vás vymáhá 200 nebo 300 tisíc. To je jedno plus. Druhé plus spočívá v tom, že se poslanci snaží omezit institut rozhodčí doložky, aby i po vzniku sporu byla možnost volby cesty sporu. Z našeho pohledu je to mírné. Výrazně bychom se přikláněli k názoru, kdyby institut rozhodčí doložky ve smlouvách o spotřebitelských úvěrech byl zakázán úplně. Vede nás k tomu i zkušenost z Francie, Velké Británie, Kanady, Švédska, kde je tento institut silně omezen nebo úplně zakázán. Podle našeho názoru tam nemá co dělat. Třetí oblast je omezování sazby RPSN. Tady jsme radikálně proti. Mluví se o tom, že by ji stanovovala vláda. I kdyby ji stanovila na hladině 30 nebo 40 procent, tak nejen že se do ni nevejde mnohá banka, ale ani mnohá společnost. Z našeho pohledu ani 200 nebo 250 procent RPSN nemusí být žádná tragédie. Pokud je smlouva transparentní, nejsou v ní skryty poplatky či sankce a nehrozí jiné riziko nárůstu, tak si myslím, že je to v pořádku. Kdyby došlo k omezení, tak by to vedlo k praxi, že solidní firmy by přestaly půjčovat rizikovým klientům a ti by se obrátili na černé" lichváře.
* Druhou novelou je transpozice evropské směrnice o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu do června 2010. Novela by v současné době měla mířit na program jednání vlády a následně se jí bude zabývat Poslanecká sněmovna. Co obsahuje a jak jste se zněním její předlohy spokojen?
Díky ombudsmanovi jsme měli možnost se k návrhu vyjadřovat ještě v připomínkovém řízení. Návrh této novely vláda v říjnu loňského roku vrátila k dopracování. Podle mne nestojí ani za to o něm hovořit. Podle tvůrců návrhu jeho největším přínosem je, že když si člověk půjčí peníze, tak je do 14 dnů bude moci vrátit bez jakékoliv sankce za předčasné splacení. Podle našich zkušenosti když už klienti peníze mají, tak je začnou okamžitě utrácet. Představa, že by si to za 14 dnů rozmysleli, je absolutní nesmysl. Pro naši cílovou skupinu je tento návrh nepoužitelný, není v něm nic nového.
* Domníváte se, že poslanci oba tyto návrhy schválí ještě do voleb?
Podle mého odhadu evropská směrnice projde, protože nikoho nebolí. Poslanecký návrh se může při projednávání v Poslanecké sněmovně změnit a jeho projednávání bude složitější.
(kž)
|
